Historie

Aikido bylo vytvořeno ze starého samurajského umění boje beze zbraně Aikidžucu, které existivalo již v IX. století. Aikidžucu se používalo ve válkách období Kamakura v letech 1192-1333, a za jeho zakladatele je považován jeden ze samurajů rodu Minamoto, který toto umění nazval Daitórjú aikidžucu. V Aikidžucu však bylo jediným cílem a smyslem podrobení a likvidace protivníka, a tomu se při výcviku podřizovalo vše. Humanizující cíle se do bojových umění dostávaly až při jejich přeměně v Budó.


Jeho tvůrcem a zakladatelem je Morihei Uešiba (Ó-sensei). Po jeho smrti pokračoval v rodinné tradici jeho syn Kišomaru Uešiba, který se zasloužil o počátky šíření aikido mimo Japonsko. V současné době udržuje rodinnou tradici vnuk zakladatele – současnýDoshu Moriteru Uešiba. Linie či styl reprezentovaný rodinou Uešiba je označován jako aikikai, někteří přímí žáci zakladatele ovšem zakládají vlastní styly a školy (Nishio ryu, Tomiki Aikido, Iwama-Ryu, Ki-Aikido, Yoshinkan atd.). Centrálním dódžó v rámci linie aikikai je Honbu dódžó (Hombu dojo) v Tokiu, ve kterém vyučují členové rodiny Uešiba. První evropskou zemí, odkud se aikido začalo dále šířit po starém kontinentu, byla Francie. V počátcích většinou aikidistické oddíly vznikaly při judistických oddílech. První generace evropských aikidistů z 60. a 70. let měla většinou za sebou judistickou či karatistickou minulost. Mnozí vrcholoví judisté a karatisté se po skončení své sportovní kariéry věnují aikidu jako blízké nesoutěžní formě bojového umění, které je založeno na podobných principech a přitom nevyžaduje příliš velké svalové vypětí. Zřejmě nejvíce se o popularizaci Aikido mimo Japonsko zasloužil americký herec Steven Seagal (7. dan). Dalším známým evropským shihanem je Christian Tissier (Francie, 7. dan)